Cinque Terre

Cestu na italské pobřeží oblasti Ligurie jsme zahájili na nádraží v Českých Budějovicích. Odtud jsme se vydali směr Linz, kde jsme přestoupili na vlak do Salzburgu. Výrazně ušetříte, pokud budete kupovat jízdenky dopředu on-line, my jsme jízdenku na trasu Linz – Salzburg kupovali až v Linzi na nádraží a hodinová cesta nás vyšla na 35 Euro… V Salzburgu jsme nastoupili na noční vlak z Mnichova směr Itálie, vlak se po cestě dělí na část směřující do Říma a část do La Spezie, kde jsme vystupovali. Jízdenku jsme kupovali přes České dráhy 60 dní dopředu a stála na osobu jednosměrně přes 3000 Kč. Cestování nočním vlakem jsem si chtěla vždycky vyzkoušet a nelituji. Není to sice nic pro klaustrofobiky a na horním lehátku je prostoru výrazně méně než dole, ale i tak to byl zážitek. Byli jsme čtyři a proto jsme rovnou koupili čtyř-lehátkové kupé, abychom nedostali nějakého nezvaného souseda. Cesta proběhla bez problémů, každý vagon má stevarda, který ráno přinesl snídani – káva, 2 housky, máslo a džem. Dostanete polštářek, prostěradlo a jen tenkou deku na přikrytí, takže já jsem spala ještě v mikině s kapucí, protože mi foukala na hlavu klimatizace. Se Salzburgu jsme odjížděli v deset večer a v La Spezii jsme byli v jedenáct dopoledne. Přes booking jsme měli zamluvený apartmán Casa di Gabriella, 5 minut cesty od nádraží, v původní zástavbě jedné chudší čtvrti. Čisto, velké pokoje, vybavená kuchyně i pračka, plus dvě koupelny😊

La Spezia má zhruba sto tisíc obyvatel a je to běžné italské město, které asi není ničím zajímavé. Má ovšem přístav, jehož část využívá italská armáda pro kotvení své námořní flotily, je zde krásná pobřežní promenáda, kotví zde také obrovské zaoceánské parníky a dá se tu celkem levně nakoupit spousta dobrot. Malé pekárny, kavárny s božskou kávou a focaccerie jsou na každém rohu. Město si můžete též prohlédnout z hradu San Giorgio v centru.

Městečko, které geograficky patří k Cinque Terre, je rovněž v Unesco, ale je naopak na jih od La Spezie, se jmenuje Porto Venere. Na jeho prohlídku vám stačí půlden, pokud se zde nechcete zdržet a vykoupat se nebo navštívít ještě sousední ostrov Palmaria, kam jezdí trajekt. Dostanete se sem autobusem č. 11 za třicet minut, je to zhruba 10 km. Lístek jsme si koupili v trafice na rohu ulice Corso Cavour, kde je zastávka autobusů, a náměstí Piazza Cavour, kde je i tržnice. Jedna jízdenka stojí 2,5 Euro. Autobus jezdí co půl hodinu. Jedná se v podstatě o malou vesnici ve špičce poloostrova pod La Spezií, hlídejte si výstup na správné zastávce, protože autobus se zde jen otočí a směřuje zpět do La Spezie. Čekají vás tu výšlapy nahoru ke hradu Castello Doria a kostelu San Lorenzo, odkud jsou překrásné výhledy na celou oblast. Úplně ve špičce pevniny trůní nad vesnicí kostel San Pietro, na skaliskách vpravo od kostela, kam se dostanete malými dvířky, se dá i skočit do vody a osvěžit se. 

A teď to, pro co jsme sem vlastně jeli😊 :

Oblast Cinque Terre zahrnuje pět vesniček visících na skalách přímo nad mořem. Silnice sem téměř nevedou a dá se sem dostat buď lodí (až na vesnici Corniglia) nebo vlakem. Pokud si zakoupíte Cinque Terre Train Card, můžete nastupovat a vystupovat dle libosti a máte v ní i Cinque Terre Treking Card, která vám umožňuje vstup na turistické stezky mezi vesnicemi Monterosso al mare, Vernazza a Corniglia. Ostatní stezky jsou zdarma. Karty lze koupit na informačních přepážkách vlakových nádraží nebo v informačních centrech v La Spezia, Levanto a 5 Terre. Vlaky mezi jednotlivými vesnicemi jezdí skoro výhradně v tunelu, proto nečekejte cestou žádné romantické výhledy. Vzdálenosti mezi vesnicemi jsou velmi malé a přejezdy proto trvají opravdu jen pár minut.

My jsme si oblast rozdělili do dvou dnů, protože jsme chtěli přechody zvládnout pěšky po stezkách. Ta nejslavnější Stezka lásky, vedoucí hned z první vesnice Riomagiorre byla bohužel v době naší návštěvy v říjnu 2023 zavřená a v rekonstrukci. Vede těsně nad mořem a proto není nijak zvlášť náročná. 

• 1. den

Vzhledem k tomu, že by se nám celodenní karta nevyplatila, kupovali jsme jízdenky na jednotlivé jízdy a to za 5 Euro, v automatu na nádraží. Chvíli jsme bojovali s označením jízdenky, což musíte udělat dřív, než nastoupíte do vlaku. Pak jsme přišli na to, že se lístek do strojku musí vložit do pravé strany a posunout směrem doleva…Do Riomagiorre dorazí vlak z La Spezie za 8 minut. Zde jsou asi ty nejtypičtější výhledy, kdy barevné domečky jakoby padaly do moře a určitě je tohle městečko jedno z nejhezčích. Odtud jsme se vydali po stezce č. 531 – trasa je to poměrně náročná, obzvlášť ve třiceti stupních a plném slunci. Velmi jsme ocenili deštník, který jsme měli ssebou. Rozhodně zapomeňte na žabky, sandálky a podobnou obuv. Velmi doporučuji pevné boty, pokrývku hlavy a dostatek pití. Vysoko nad vesnicí se vám za odměnu otevřou nádherné výhledy postupně na všechny vesnice a na širé moře. Po cestě není moc stínu, spíše křoví a šplhá se po kamenech. V polovině trasy, která měří asi 1,5 km a trvá něco přes hodinu, začnete prudce klesat a dostanete se do druhé vesnice Manarola. Odtud se nám do ještě prudšího kopce už moc nechtělo a proto jsme využili místní dopravu mikrobusem a nechali se z horní části Manaroly vyvézt nahoru do vesnice Volastra, kde pod zastávkou začínají stezky 586 a navazující 587 do Corniglie. Tato trasa vede spíše vinicemi a opět vás čekají krásné výhledy. Vesnice Corniglia je asi nejmenší a nejpůvabnější ze všech. Jak již bylo řečeno, nemá přístup k moři a přístup sem vede z nádraží po 377 schodech. Určitě se zastavte u kostela Chiesa di San Pietro a na západ slunce si počkejte na Terazza di Santa Maria. 

 2. den

Druhý den jsme z La Spezie dojeli do čtvrté vesnice Vernazza, kde je i malá pláž a jako všude jinde mraky turistů. Vylezli jsme na Castello Doria, vstup byl myslím 4 Eura a je zde i vyhlídková věž. Po stezce SVA, která je zpoplatněná a pokud nemáte kartu, vyjde vás na 7,5 Eura, jsme se vydali opět náročným terénem do 3,6 km vzdálené poslední vesnice Monterosso al mare. Cesta se dá zvládnout za dvě hodiny. Tento úsek byl pro mě překvapivě plný turistů, místy je cesta ale velmi úzká a je potřeba dávat pozor, abyste protijdoucí neshodili dolů nebo tam sami nesletěli😊 Trasa je velmi rozmanitá, místy vede vinicemi, místy lesem nebo křovinami, někdy se jde celkem pohodlně po pěšině, jindy šplháte po kamenech…

V Monterosso al mare je hned pod vlakovým nádražím pláž, kterou jsem po sestupu do vesnice velmi uvítali – ano, i v říjnu se dá koupat. Voda je zde krásně čistá…

Je to také velmi hezké městečko, oblast starého města je plná malých uliček s kavárnami a prodejnami suvenýrů. Určitě se vydejte k Torre Aurora, u sochy Františka z Asissi máte opět krásný výhled na všechny zbylé vesnice. 

Co se týká jídla a pití, italská kuchyně mě opravdu příjemně překvapila. Na každém rohu narazíte na pekárny s výborným sladkým i slaným pečivem, neustále jsme si dávali focacciu na sto způsobů, zkusili jsme pizzu, lasagne, gnocchi, smažené mořské plody a samozřejmě nesmím zapomenout na skvělou gelato – tedy zmrzlinu v mnoha variacích. Kromě toho jsem zde nakoupila i spoustu druhů těstovin, koření, pesto atd. A co je pro tuto oblast typické? Citrony! Jedná se o typický zdejší produkt, který se objevuje v mnoha nápojích i na suvenýrech. Bez něčeho citronového prostě nesmíte domů.:-)